Květen, „čas lásky“ je spojen se zamilovaností, přibližováním se a spojováním se muže a ženy do vztahu. Co právě dva konkrétní lidi do vztahu přivádí? A pokud vztah trvá, co nás ve vztahu nadále udržuje? První věci, kterými nás druhý zaujme, je jeho přitažlivost ve vzhledu a chování. Vedle erotické přitažlivosti se však na výběru partnera podílejí další, často skrytější motivy.
Ve svém partnerovi hledám sebe
V období zamilovanosti promítáme vytoužený obraz sebe samého na svého milence. V partnerovi milujeme své nedostupné části. Nevědomě hledáme takového člověka, který nám nejlépe pomůže, stát se plněji sebou samými, rozvinout náš potenciál. Vnímáme v druhém části nás samých, které dost nepovažujeme za své, se kterými nejsme v dostatečném spojení, nebo které odmítáme. Neasertivní si vybírá asertivního, ten kdo obtížně přijímá svou pasivitu pasivního a podobně.
Své části, které jsou pro mě obtížné, nebo se jich obávám, umístím do druhého a mohu se tak s nimi skrze svého partnera kontaktovat. Máme naději, že se s těmito svými vyvlastněnými částmi setkáme, abychom se stali úplnějšími, abychom se jako osobnosti více rozvinuli nebo uzdravili něco v nás zraněného. Nebo promítneme do druhého odmítanou část sebe samého a pak s ní bojujeme.
Naděje párové smlouvy
To co nás přitahuje k sobě a drží ve vztahu, jsou očekávání, potřeby a naděje, které nevědomky zahrnujeme do více či méně vědomé párové smlouvy. Část této smlouvy je vyslovena, sdělena, část nikoliv, protože si jí nemusíme být ani vědomi.
Soulad v páru vytváří to, co mají partneři podobného, co je spojuje. Pár spojuje nějaké téma a způsob, jakým ho řeší. Téma a zároveň základní typ chování vychází z dosavadních životních zkušeností obou partnerů. Většinou z něčeho, co bylo obtížné nebo nepříznivé. Partneři se vzájemně vybírají v naději, že s partnerem mohou zažít více uspokojení než ve svých raných vztazích s rodiči nebo lidmi, kteří o ně pečovali. Mají naději, že uzdraví bolestivé zážitky, že vyřeší dávné konflikty, napraví, co se jim dříve nepodařilo. Nebo aspoň doufají, že jim nebude hůře. Partneři jsou pro sebe přitažliví pro to, že s pomocí partnera lépe unesou své nejhlubší obavy a uspokojí své potřeby více než doposud. Partner nás má pochopit a unést.
Důležité životní zkušenosti utváří téma, které ve vztahu řešíme
Obsahem smlouvy je nějaké téma, které je pro oba partnery důležité. Například to mohou být tyto otázky: V jaké míře mám žít pro druhého a nakolik mohu zůstat sám sebou? V jaké míře máme o sebe pečovat? Jak moc mohu druhého řídit a ovlivňovat? A v jaké míře se mohu oddat závislosti na druhém, aniž bych se cítil využíván? Jsem pro druhého dost mužem nebo dost ženou? Otázky se většinou týkají míry něčeho. Přítomnost otázek sama o sobě není problémem, komplikaci však může přinášet míra, ve které něco uskutečňuji nebo po druhém požaduji.
Podmínky párové harmonie
Přejeme si takový vztah, ve kterém budou naše přání obsažená ve smlouvě naplněna. Dokud na tom oba partneři spolupracují vzájemnými reakcemi, smlouva je dodržována. Když jsou hlavní body smlouvy oboustranně plněny, vztah je pro partnery uspokojivý. K narušení souladu partnerů dochází tehdy, když jeden nebo oba partneři smlouvu nedodržují, ať již proto, že nemohou nebo nechtějí. Pokud má pár své sdílené téma, tak vztah má pro partnery smysl.