V párových vztazích přichází po báječném období zamilovanosti a vzájemného nadšení doba, kdy jsme bolestně zklamaní tím, že nám náš partner nerozumí, kdy nám připadá, že je jiný, než jsme si mysleli. Nedaří se nám spolu mluvit o tom, co nás trápí, opakují se hádky nebo naopak období mlčení, kdy se cítíme od sebe vzdálení. Pokud partneři výzvu této fáze nepřekonají, mohou se dostat do situace, kdy je velmi trápí vzájemné zraňování, ale nevědí, co s tím. K narušení stability párového vztahu nejčastěji dochází v obdobích velkých životních změn, například narození dítěte. Nebo mohou přijít neshody v sexuálním životě. Můžeme být šokovaní, když zjistíme nevěru svého partnera. Konfliktním tématem se mohou stát otázky ohledně výchovy dětí nebo třeba vztah s rodiči partnerů. Jednoho dne si uvědomíme, že nás vztah již nebaví, protože ztratil svou živost a spontaneitu. Mezi partnery zkrátka dojde z nějakého důvodu k odcizení, trápí je, že nepociťují blízkost a spojenectví s nejdůležitějším člověkem tak jako dříve.
Příležitost nebo hrozba?
Paradoxem je, že k prohlubování párového problému přispívá to, co je vlastně pokusem o to situaci zlepšit nebo nezhoršovat. To, co jeden partner vnímá jako ohrožení, může často být pokusem partnera o zlepšení soužití ve vztahu. Protože svůj vztah chceme chránit, vyhýbáme se komunikaci o konfliktních tématech, nevyjadřujeme, co nám vadí, nepožadujeme zřetelně to, co potřebujeme. Návazně pak můžeme při nahromadění své nespokojenosti „vybouchnout“ a dělat věci, které sami nechceme. Pokud se dlouhodoběji páru nedaří konflikt řešit, snadno dojde k tomu, že partneři přestanou být schopni vůbec spolu o svém vztahu mluvit, protože se obávají dalších hádek, zranění a zklamání. Partneři se ocitli v krizi, kterou sami nedokáží překonat.
Co dělat?
Řešením těchto obtíží se zabývá párová psychoterapie. Směřuje k tomu, aby pár mohl opět spolu mluvit a probírat důležitá témata svého soužití. Zároveň přispívá k obnovení pocitu blízkosti a důvěrnosti, která se ze vztahu vytratila. Někdy však není cílem „záchrana“ vztahu, ale pomoc při zvládnutí jeho rozpadu, řešení zájmů dětí v rozvodové situaci a podobně.
Co získáte?
Při párové psychoterapii partneři s terapeutem společně přemýšlí o věcech, které je trápí, aby jim více porozuměli. Jedině tak mohou najít řešení svého problému a udělat případně svoji volbu. Terapeut zprostředkovává vzájemné porozumění. Také vytváří bezpečnější prostor pro vyjádření a zpracování silných afektů, které napjatou situaci páru mohou provázet.
Místo toho aby terapeut obtíže páru posuzoval, hodnotil nebo hledal viníka, snaží se s partnery jejich obtíže prozkoumat, aby si mohli lépe uvědomit, co se mezi nimi děje. Dalším základním postojem terapeuta je nestrannost, terapeut pomáhá v tom, aby se co nejvíce zviditelnily skutečné zájmy obou partnerů. Především však spolu s klienty hledá to, co potřebuje jejich vztah, klientem je vlastně párový vztah.
Výsledkem úspěšné párové psychoterapie je kromě obnovení komunikace a blízkosti také rozvoj dovedností, které umožní získávat ve vztahu větší uspokojení. Partneři jasněji vnímají to, co se mezi nimi děje, mohou si stěžovat na to, co je ve vztahu trápí, zdárněji řeší konfliktní situace a nalézají řešení problémů, které se v životě rodiny vyskytnou.
Práce s párem je pro řešení partnerských problémů efektivnější než individuální psychoterapie, protože oba partneři obvykle párový problém spoluvytvářejí tím, jak na sebe reagují. To je viditelné z toho, že se páru některé nepříjemné situace znovu a znovu opakují. V pozadí takových trápení jsou často očekávání a představy, které vyplývají ze zážitků z vlastních rodin nebo z dalších předchozích vztahů. Aby párová psychoterapie tedy mohla probíhat, musejí o ni stát oba.
Odhodlat se k tomu oslovit se svým trápením terapeuta nemusí být snadné. Mnoho párů však našlo úlevu ve svém trápení. I vy svému vztahu můžete dát šanci..